Když se potká psychoterapie, koučink a mindfulness

Když se potká psychoterapie, koučink a mindfulness: tři cesty, jeden prostor

Možná se na první pohled zdá, že psychoterapie, koučink a mindfulness patří do úplně jiných světů.

Psychoterapie se často spojuje s minulostí, bolestí a tím, co potřebujeme pochopit nebo zpracovat.
Koučink s cíli, změnou a tím, kam chceme směřovat.
A mindfulness s přítomným okamžikem, všímavostí a schopností být s tím, co právě je.

Jenže když se na ně podíváme trochu blíž, začnou se mezi nimi objevovat zajímavá místa setkání.

A právě tam vzniká prostor v sobě.

Nemusíme si vždy vybrat jen jednu cestu

Člověk není rozdělený na minulost, přítomnost a budoucnost.

To, co jsme zažili, ovlivňuje to, jak dnes vnímáme sami sebe.
To, jak se dnes k sobě vztahujeme, ovlivňuje naše další rozhodování.
A to, kam chceme jít, se někdy mění podle toho, co o sobě postupně začínáme chápat.

Proto může být užitečné mít k dispozici různé způsoby práce se sebou.

Někdy potřebujeme porozumět tomu, proč se nám něco děje.

Někdy potřebujeme objevit, co vlastně chceme a kam se chceme posunout.

A někdy nepotřebujeme dělat vůbec nic. Potřebujeme se na chvíli zastavit a všimnout si, co se v nás právě odehrává.

Právě v tom mohou psychoterapie, koučink a mindfulness vytvořit velmi zajímavou kombinaci.

Psychoterapie: prostor pro porozumění

Psychoterapie může být místem, kde se člověk nemusí odvracet od sebe ani od toho, co je těžké.

Můžeme se dívat na svoje vztahy, opakující se vzorce, emoce, vnitřní konflikty nebo zkušenosti, které si neseme z minulosti.

Ne proto, abychom všechno okamžitě opravili.

Spíš proto, abychom tomu mohli začít rozumět.

Protože někdy se změna nezačne dít ve chvíli, kdy se začneme víc snažit.

Začne se dít ve chvíli, kdy poprvé opravdu uvidíme, co se v nás děje.

Psychoterapeutický prostor může pomoci vytvořit bezpečí, ve kterém je možné setkat se i s částmi sebe, které bychom za normálních okolností raději neviděli.

A právě tady se potkává s mindfulness.

Mindfulness: prostor pro to, co je právě teď

Mindfulness nemusí znamenat, že budeme klidní, pozitivní a dokonale soustředění.

Je to mnohem prostší.

Všímat si.

Co právě cítím?
Co se děje v mém těle?
Jaké myšlenky se objevují?
Co se ve mně děje, když něco slyším nebo zažívám?

A hlavně:

Dokážu si toho všimnout, aniž bych to musel/a hned měnit?

To může být překvapivě velký rozdíl.

Mezi tím, že cítím úzkost, a tím, že si všimnu: "Aha. Právě teď cítím úzkost."

Mezi tím, že si řeknu "Jsem neschopná", a tím, že zachytím: "Právě se ve mně objevila myšlenka, že jsem neschopná."

Vzniká malý odstup.

Ne útěk od prožívání.

Prostor v něm.

A právě v tomto prostoru nemusíme automaticky reagovat tak, jak jsme zvyklí.

Můžeme v něm hledat nové reakce, pro které se vědomě rozhodneme.

Koučink: prostor pro pohyb

Koučink se zase může ptát jiným směrem.

Co chceš?
Co je pro tebe důležité?
Co ti brání udělat další krok?
Co můžeš udělat jinak?

Je zaměřený více na přítomnost a budoucnost a může člověku pomoci převést uvědomění do konkrétního pohybu.

Ale i tady může být mindfulness důležitým doplněním.

Protože někdy si stanovíme cíl, který ve skutečnosti nevychází z nás.

Chceme být úspěšnější, produktivnější, klidnější, lepší.

A přitom jen velmi dobře plníme představu o tom, jací bychom měli být.

Když se na chvíli zastavíme, můžeme si položit jinou otázku:

"Je tohle opravdu něco, co chci já?"

A možná zjistíme, že někdy nepotřebujeme další plán.

Potřebujeme nejdřív slyšet sami sebe.

Co mají všechny tři přístupy společného?

Možná právě jednu důležitou věc:

člověk nemusí být projektem, který je potřeba opravit.

Psychoterapie může nabídnout prostor pro porozumění.

Mindfulness prostor pro všímání.

Koučink prostor pro rozhodnutí a pohyb.

A všechny tři mohou člověku pomoci vytvořit lepší vztah k sobě.

Ne nutně tím, že se ze sebe stane někdo jiný.

Ale tím, že se začne lépe orientovat v tom, kým je, co prožívá a co potřebuje.

Prostor v sobě není další metoda

A možná právě proto mi dává smysl nemluvit o jednom správném způsobu.

Ne každý člověk potřebuje totéž.

Někdy je potřeba se zastavit.

Někdy pochopit.

Někdy se rozhodnout.

Někdy si dovolit cítit.

A někdy udělat malý krok dopředu.

Prostor v sobě je místo, kde nemusíme hned vědět, co z toho právě potřebujeme.

Můžeme chvíli jen být.

Vnímat.

Ptát se.

Objevovat.

A postupně rozpoznávat, co je skutečně naše.

Protože změna nemusí vždy začínat tlakem.

Někdy začne tím, že si vytvoříme dost prostoru, abychom vůbec mohli uslyšet, co se v nás děje.

A možná právě tehdy zjistíme, že klid není něco, čeho musíme dosáhnout.

Klid může být vedlejším účinkem toho, že už před sebou nemusíme utíkat.